Stefanie
Kühmel

Gedenkseite für Stefanie Kühmel

Stefanie Kühmel wurde im Sommer am 29. Juni 1995 in Ceska Lípa geboren und
starb am 18. September 2012 mit 17 Jahren in Berlin. Sie wurde im Tierkreiszeichen Krebs geboren.



Steffi,
tento mesic by ti bylo 21let. Byla by z Tebe krasna mlada Dama ktera by vedela co by od zivota chtela.
29.06 jsem te pred 20ti lety v 8:25 drzela v naruci a uz v te dobe jsem byla rada ze te mam !
Byla jsi moje mala prinzeznicka.
Rostla jsi jako z vody a pak prisel rok 2009 kdy se vsechno zmenilo nato prisla zla zprava lekaru kteri nam rekli jak tezce jsi nemocna.
Pote zacala lecba ktera byla nadejna! Nadeje byla stale jen ze se tva nemoc rozvijela jako zly sen ze ktereho jsem se chtela probudit ale skutecnost byla jina.
Celou dobu jsi bojovala s nemoci ktera nebyla lecitelna, presto jsi rozdavala radost a lasku.
Pak prisel den kdy te lekari museli dat do umeleho spanku a na pristroje jinak by jsi me uz v te dobe zemrela.
Pote jsi byla prevezena do Berlina, kde se den ze dne tvuj zdravotni stav zhorsoval. Kazdy den jsem cekala na pozitivni zpravu ze me lekari zavolaji a reknou ze na me cekas az prijdu , ze jsi se z umeleho spanku vzbudila a ze se nemuzes dockat az prijedu!
Ale pri kazdem telefonatu nebo pohovoru me bylo jen receno ze se to nelepsi jen ze se rozvijeji dalsi komplikace. Jednoho dne me lekari rekli ze se muze stat ze budu muset dat souhlas od pristroju te odpojit.
Steffi tento souhlas bych nikdy nedala, protoze jsem stale doufala ze to bude v poradku.
A nebo ze se muze stat ze bez pristroju by jsi nemohla zit tim ze tve plice jsou tak tezce poskozene ze nevedi jestli by jsi mohla dychat sama.
Hledala jsem stale nejake reseni jak to udelat aby se ti ulevilo a dalo se to do poradku.
Chtela jsem aby me napojili na tve plice abych ti mohla pomoci. V Berline rikali ze by udelali cokoliv co by ti pomohlo ale kterykoliv zasah by jsi nemusela prezit.
Chtela jsem ti pomoct jen aby jsi se probudila a byla tady.
Po dlouhe dobe doslo k malemu zlepseni kde jsem mela takovou radost vzapeti me ji lekari vzali pryc, tim ze me rekli ze tedka zalezi jen na tobe ze maji svazane ruce ze dosahli lekarske hranice. Ze jim je to moc lito ale ze uz vic pro tebe udelat vic nemuzou. 7.9. jsem se za Tebou prijela podivat opet zadna pozitivni zprava, oni vlastne nemuseli nic rikat protoze jsme te videla jak s poslednich sil jsi bojovala. Dosla jsem k rozhodnuti ze tam u Tebe zustanu za kazdou cenu . Ale co s patou vlastne co snim. “Ja chci zustat u Steffi prece ji tu nemuzu nechat samotnou”!!
Za pomoci lekaru jsme mohli u Tebe byt ve dne v noci.
“Urcite to zvladneme”! “Musime”!!
Kazdy den pohovory s lekari, kde me rikali ze tvuj zdravotni stav je kriticky a ze sance na tve preziti je minimalni.
Nikdo me nebral vazne. Kazdy rikal nehysterci ona to zvladne!.
Jak vzdyt jste ji nevideli, nemluvili s lekari.
“Ja hystercim”! “Ne ja mam jen starch o svou holcicku”!!! V noci na 17.09 neco me vzbudilo a rikalo “Bez se podivat neco neni v poradku”!
Vsude sami lekari okolo Tebe vsechno pipalo a cervene blikalo.
“Paneboze at ji stabilizuji”!!!! Opet jsem prosila at nekdo prijede. Potrebovala jsem nekoho mit u sebe. Nepotrebovala jsem aby me nekde neco platil jen mit nekoho u sebe. Vlastne tu nekdo byl tvuj desetilety Bracha ktery v jeho letech musel byt statecny!! Byl den 17.09. doslo k dalsimu z horseni. Stale jsem doufala ze nekdo prijede a podpori nas. Nikdo!!
18.09. pohovor s lekari „Pokud Steffi zacne opet z plic masivne krvacet tak je minimalni sance aby te dokazali zachranit. Je 14:15 vsude okolo Tebe lekari a pristroje ve tvarich sestricek byla videt beznadej. Prosila jsem at to zvladnou cekala az me reknou ze jsi stabilizovana a muzu jit k Tobe.
Po dlouhych minutach vysel primar a jen me rekl :“Bezte dovnitr, Vase dcera prave umira“ Co??
Steffi?? Zacala jsem kricet delejte neco, nestujte tady!!! Proc nic nedelate!!!!
Je 15:16 proc me opoustis ty nesmis slysis me !!!!
Pak me doslo ze toto je posledni nase rozlouceni, ze uz se nikdy neuvidime.
Najednou prazdno vsude ticho.
Steffi nebyla jsi sama, byli jsme s Tebou.
Jsi stale snami v nasich srdcich a vpominky ktere nam zustali nikdy nevyblednou, jsou stale zive!!
Steffi strasne je me to lito, ze jsem pro tebe nemohla nic udelat a jen doufat ze lekari to dokazi a vyleci te.
Steffi prosimte nemej me to za zle!! Hodne me trapi ze jsem ti nemohla rict “jak te mam moc rada!!!” Mluvila jsem s Tebou ale nevim jestli jsi me slysela ma slova a vnimala ma pohlazeni? Protoze to co jsem ti rikala , jsem rikala bylo jen pro Tebe!!!


Nikdy na Tebe nezapomenu!! :(